Školní období věku dítěte tvoří velmi podstatnou část jeho osobního rozvoje. Jak je však jeho osobnost rozvíjena a jak je na ni nahlíženo, to velkou měrou záleží na učiteli a pochopitelně i systému školní výuky. V Hradci Králové vzniklo z řad rodičů i budoucích učitelů waldorfské školy občanské sdružení, jehož cílem je umožnit dětem spřízněných rodičů jinou možnost školní výchovy, než jakou nabízí stávající vzdělávací systém. A waldorfská pedagogika se svou přirozenou výchovou odpovídající vývojovým obdobím dítěte, jeho potřebám a svobodnému rozvoji vlastní individuality podle jeho schopností se nám jeví jako jedna z nejlepších stávajících možností alternativní výuky. Výchova ve waldorfské škole usiluje o harmonický rozvoj celého člověka, ne pouze lidského intelektu. "Nemáme se ptát, co potřebuje člověk vědět a umět, ale jak je člověk založen a co se dá v něm rozvinout," řekl Rudolf Steiner, zakladatel waldorfské školy ve Stuttgartu v r. 1919. Dnes je těchto škol ve světě témě 900 (u nás zatím sedm ZŠ, jedna speciální, dvě střední a vícero mateřských škol. První ročníky absolventů základních waldorfských škol již úspěšně studují na státních i soukromých středních školách).

Učební látka ve WŠ není cílem, ale nástrojem k rozvinutí vloh dítěte. Na waldorfské škole najde každý něco v čem vyniká, ale také má možnost doplňovat své nadání podněty z jiných oblastí. Hlavní předměty (matematika, mateřský jazyk, později i dějepis, fyzika, atd.) jsou vyučovány tzv. epochách –dvouhodinových blocích trvajících dva až tři týdny. Děti se tak plně věnují pouze jednomu předmětu a mohou učební látku důkladně prožít a pochopit. Další část netvoří výuka předmětů, které jsou zařazovány pravidelně. Patří sem např. cizí jazyk, který se vyučuje již od 1. třídy, procvičování čtení, psaní, tělesná, hudební a výtvarní výchova, ruční práce. Umění je z jedním z prostředků působení na dítě, proto je mu věnován dostatečný prostor ve výuce. Je také nedílnou součástí výzdoby třídy a celé školy.

Děti vede po dobu zpravidla osmi let jeden třídní učitel, který je pro ně velkou autoritou a dává jim ve vzájemně respektovaném vztahu pocit bezpečí a jistoty. Tak i spolupráce žáků jasně převažuje nad vzájemnou soutěživostí. Jejich výkony nejsou motivovány známkovým ohodnocením, ale živým zájmem o probíranou látku. Děti chodí do školy rády! Vysvědčení na konci roku mají formou slovního hodnocení doplněného osobním příběhem či básničkou vystihující charakteristické rysy dítěte. Metodách waldorfského učitele hraje důležitou roli obraz, rytmus a pohyb rozvíjející krom intelektu rovnoměrně i vůli a cit dítěte. Jedna z nedůležitějších kvalit učitele je jeho tvořivost a svoje znalosti si prohlubuje studiem víkendových a prázdninových seminářů pod vedením zkušených pedagogů z ciziny.

Jak již z výše uvedené charakteristiky vyplývá, waldorfská škola je celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče. Spolupráce rodičů se školou je naprosto nezbytná. Rodiče pomáhají při školních slavnostech, výzdobě školy, přípravě různých společných akci, mají značné kompetence v celkovém chodu školy prostřednictvím spolku rodičů. Waldorfská škola by bez zájmu a úsilí rodičů nemohla vzniknout a nadále se rozvíjet, proto tímto článkem oslovujeme i všechny "Příznivce alternativního školství", jak se také naše sdružení nazývá, aby se v případě zájmu podrobněji informovali na webových stránkách www.waldorf.cz či se nejlépe ozvali na náš e-mail na adresu: waldorf.hk@seznam.cz nebo na tel. Mgr. Petra Krobotová 777632579 (po 20 hod.)

Waldorfská pedagogika vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861-1925), která si všímá zákonitostí vývojových kroků dítěte a mladého člověka, proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu a jeho schopnosti učit se. Učební plán, metody a obsahy výuky waldorfské školy jsou z tohoto poznání přímo odvozeny. Na základě Steinerovy antropologie vzniklo od r. 1919 až do současnosti na celém světě několik tisíc pedagogických a léčebně-pedagogických zařízení.

Na výchovu je ve waldorfských školách nahlíženo jako na vývojový proces, v němž jsou určité předměty zaváděny ve specifických fázích individuálního rozvoje osobnosti. Smyslem je upravit učební plán potřebám a postupně se rozvíjejícím schopnostem dítěte.

Waldorfská škola byla založena jako jednotná dvanáctiletá všeobecně-vzdělávací škola pro děti všech sociálních vrstev společnosti. Vedle tradičního obsahu (vzdělávací program waldorfských škol v Čechách naplňuje vzdělávací standardy vydané Ministerstvem školství) má waldorfská škola zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech - učební plán waldorfských škol je velmi bohatý. Je tím zohledněna skutečnost, že schopnosti nadání dětí se velmi odlišují. I proto tu nalezneme vedle "tradičních" předmětů např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví, zeměměřičství, atd. Touto rozmanitostí nabídky se chtějí učitelé waldorfských škol co nejvíce přiblížit stavu, kdy každé dítě pro sebe najde v učebním plánu něco v čem bude mít šanci vyniknout - zužuje se tak rozdíl mezi méně a více nadanými nebo zručnými.

Výkony žáků nejsou motivovány známkovým hodnocením, ale živým zájmem o probíranou látku. Vysvědčení na konci školního roku mají formu slovního hodnocení, které charakterizuje všechny přednosti a nedostatky dítěte, jeho pokroky i obtíže v uplynulém školním roce. Pro život a práci ve waldorfských školách platí zásada, že spolupráce žáků jasně převažuje nad jejich vzájemnou soutěživostí.

V učebních plánech waldorfských škol se zřetelně projevuje snaha nenadřazovat žádný předmět či skupinu předmětů nad druhé. Také proto jsou všechny předměty zařazené do 1. - 9. ročníku waldorfské školy pro všechny žáky povinné. Dívky se tak účastní i práce se dřevem a kovem, chlapci pletou, háčkují, atd. Smyslem je dát všem dětem široký, nespecializovaný základ - každý z předmětů totiž rozvíjí dílčí aspekty široké palety lidských kvalit. Dalším důležitým zřetelem, který je v učebním plánu zohledněn, je co možná největší prolínání jednotlivých témat. Ve vyučování je snaha stavět mosty mezi jednotlivými obory a předměty, představovat dětem svět ve vzájemných vztazích a ve vztahu k člověku.

V učebním plánu waldorfských škol je také patrná snaha dosáhnout souladu mezi vědou, uměním a duchovními hodnotami. Právě tento soulad pravdy (vědy), krásy (umění) a dobra (duchovních hodnot) se má stát základem pro vhodné vzdělání.

Již Komenský radil vybrat základní věci a zajistit celistvost vzdělání. Stavěl se za to, aby dítě bylo uváděno do vědění pomocí obrazů budovaných na jednoduchých základech. Stejně tak na waldorfských školách v jednotlivých předmětech, oblastech a tématech učitel usiluje především o osvětlení základních principů. Volí proto několik zřetelných příkladů, které jsou blízké dětem daného věku a nesnaží se zahrnovat žáky encyklopedickými přehledy.

V metodách, jimiž učitelé waldorfských škol uvádějí své žáky do učiva, hraje důležitou roli obraz a pohyb. Podobně významná role je dnes částí tradiční pedagogické veřejnosti přiznávána i rytmu. Organickou součástí metod vyučování a učení mnoha předmětů učebního plánu je ve waldorfské škole i řada pohybových aktivit. Všechny tyto prvky, o jejichž nedostatečném docenění se často hovoří, tedy učitelé waldorfských škol běžně využívají k naplňování výchovných a vzdělávacích cílů.

Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách. Dvouhodinový vyučovací blok, který se ještě dále dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí, je monotematický a po dobu 3 až 4 týdnů při něm učitel rozvíjí jedno dané téma (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka). Další předměty (jazyky, tělesná, pracovní a hudební výchova, eurytmie apod.) se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách. I při nich se však učitel snaží zachovat rozčlenění na část rytmickou - plnou říkadel a písniček, část vyučovací, ve které se probírá nová látka a jakousi vyprávěcí část, která by měla třídu zklidnit a harmonizovat.

Dalším specifikem waldorfských škol je absence učebnic. Jejich roli plní materiály, které si učitel sám, ev. ve spolupráci s kolegy vybírá nebo vytváří. Knihy mohou být doplňkem (např. cvičebnice a atlasy), nikoli hlavním prostředkem výuky, neboť postrádají vztah ke konkrétní pedagogické situaci a svou strnulostí nevyhovují dynamickému postupu a momentálnímu stavu třídy. Velký význam je v této souvislosti přikládán žákovským pracovním a epochovým sešitům, které jsou vypracovány s velkou pečlivostí a žákům při přípravě učebnice nahrazují.

Na pouti základní školou provází dítě po celou dobu třídní učitel, který v epochách vyučuje obvykle všechny hlavní předměty. Každý učitelův krok v práci s učební látkou tedy odpovídá dětským vývojovým potřebám. Učitel se tak stává do značné míry architektem učebního plánu, jeho kompetence jsou v tomto ohledu mimořádně široké.

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí (u nichž byly svobodně rozvinuty jejich přirozené potenciality), nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Spíše usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců do té míry, aby tito byli v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání. Jde tedy o to: "vychovávat lidi, kteří jsou schopni vnímat všechno, co se děje ve světě, kteří mohou každého dne, vidí-li něco nového, své pocity, své úsudky vyvíjet podle této novosti. Nesmíme vychovávat lidi spokojené se sebou, uzavřené do svého nitra, nýbrž musíme vychovávat lidi, kteří mohou svobodně a otevřeně předstupovat před svět a kteří mohou svobodně a otevřeně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu."

(R. Steiner).