Učební látka ve waldorfské škole (dále jen WŠ) není cílem, ale nástrojem k rozvinutí vloh dítěte. Na waldorfské škole najde každý něco, v čem vyniká, ale má také možnost doplňovat své nadání podněty z jiných oblastí.

Děti vede po dobu devíti let jeden třídní učitel, který je pro ně velkou autoritou a dává jim ve vzájemně respektovaném vztahu pocit bezpečí a jistoty. Tak i spolupráce žáků jasně převažuje nad vzájemnou soutěživostí. Jejich výkony nejsou motivovány známkovým ohodnocením, ale živým zájmem o probíranou látku.

Jak již z výše uvedené charakteristiky vyplývá, waldorfská škola je celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni žáci, učitelé i rodiče. Spolupráce rodičů se školou je naprosto nezbytná.

S waldorfskou pedagogikou se můžete setkat v mateřských školách, základních školách, středních školách, speciálních školách, iniciativách, seminářích a sdruženích rodičů.

V České republice dnes existuje:

První ročníky absolventů základních waldorfských škol již úspěšně studují na státních i soukromých středních školách.

Waldorfská základní škola nabízí alternativu pro rodiče, kteří pro své děti chtějí víc, než co jim je schopna poskytnout výuka na klasické základní škole. Waldorfská škola rozvíjí dítě ve všech oblastech (rozumové, citové i volní) a nabízí mu širokou škálu praktických i uměleckých oborů tak, aby se později samo a svobodně dokázalo rozhodnout, jaká bude jeho životní cesta.

Přitom se vychází z vývojových potřeb dítěte, podle kterých je i upraven učební plán. Vytváří se tak podnětné prostředí pro děti s nejrůznějším zadáním.

Waldorfský učitel provází svou třídu od prvního do devátého ročníku. To samozřejmě klade velké nároky na jeho odborné, ale i tvůrčí, umělecké a lidské kvality. Aby se dítěti vedle uspokojování jeho intelektuálních potřeb rozvíjely i síly tvůrčí fantazie, musí být vyučování naplněno uměleckým duchem.

Díte se v II. sedmiletí svého života dostává od smyslového vnímání k myšlenkovému obrazu, potřebuje naslouchat vyprávěním a krásným příběhům. Učitele vnímá jako velkou autoritu, vzhlíží k němu s úctou. Stejně tak i učitel chová své žáky v úctě a naslouchá jejich potřebám, názorům a připomínkám. Vyučování probíhá v atmosféře tvůrčího dialogu mezi učitelem a žáky.

Je to dáno jejich přednostmi získanými ve waldorfské škole. Ukazuje se, že takové děti jsou dokonce kreativnější a samostatnější, než jejich vrstevníci. Umějí pracovat s informací, dokáží se orientovat v problematice a nalézat řešení.

Tím, že nebyli ve výuce zahlcovány kvantitou vědomostí, ale svoje poznatky získávali tvůrčím a uměleckým způsobem, probírané látce rozumí a umí nalézat souvislosti. Navíc ovládají řadu činností, se kterými se děti na klasických základních školách nesetkávají (např. práce se dřevem, s kovem, tkaní, pletení košů a spousta dalších).