Hradec Králové - Potřetí se dnes vracíme k tématu waldorfského školství v souvislosti s plánovaným otevřením 1. třídy Waldorfské školy (WŠ) při ZŠ Plotiště v Hradci Králové. Dnešním tématem jsou vývojové fáze dítěte a jejich reflexe (promítání, zohledňování) v pedagogice WŠ.

Učitel WŠ musí dokonale znát jednotlivá vývojová období dítěte a během celé své pedagogické působnosti z nich vycházet, aby jeho výchovná práce byle v souladu s přirozeným vývojem dítěte.
WŠ se neptá na to, co by děti měli znát v 1. či 5. třídě, ale především, co se ve kterém období v dětech rozvíjí a co je nutné v nich podpořit. Opírá se přitom o poznatek, že člověk v životě prochází sedmiletými vývojovými cykly, v nichž dochází k opakování obecných dějin vesmíru a lidstva.

Dítě v prvních sedmi letech svého života je otevřené vůči okolnímu světu, přijímá do sebe vše, s čím se setkává, je cele "smyslovým orgánem". Dítě si vytváří vztah ke svému okolí skrze napodobování a vzor. Neúčinné je moralizování a rozumové vysvětlování, dospělý vychovává dítě tím, co dělá, ne tím, co říká. Proto má učitel děti v mateřské škole podněcovat, ale nenutit, rozvíjet jejich fantazii ve volné hře a sám být vzorem při smysluplných činnostech. Důležitý je pravidelný rytmus a působení známého, což je pro malé děti přirozené a dodává jim klid a jistotu. Ústředním motivem pro toto období je myšlenka "svět je dobrý".

Změna v prožitcích dítěte nastává ve druhém sedmiletí, formuje se vůle a charakter, dítě přechází od vjemu k myšlenkovému obrazu. Ne však ještě abstraktnímu, nýbrž obraznému, a proto se ve WŠ poznání světa zprostředkovává uměleckým vyprávěním učitele (pohádky, bajky, legendy…).

Dítě začíná akceptovat autority, víra v dospělého je v tomto úseku vývoje největší, ale také nejzranitelnější. To klade vysoké nároky na učitele, který má dítěti pomáhat nalézt sebe sama, poskytnout mu jistotu a důvěru v život. Výchova tedy probíhá následováním autority. Učitel by měl být v tomto období pro dítě takovým příkladem, který by měl být hodný následování.

Krédem druhého sedmiletí je myšlenka "svět je krásný". Je velice důležité nebrat dítěti iluzi krásného světa, nechat ho pohybovat se v prostředí, které mu skýtá bezpečí a jistotu a kde získá základ pro svůj další život.

Přirozenou autoritu učitel ztrácí u dětí ve třetím období jejich vývoje, kdy žáci začínají o učitelově chování a jednání přemýšlet, nastupuje kritika. Ze svého středu - vlastního JÁ - proniká dítě k vnějšímu světu a chce jej přetvářet podle svých vlastních představ.

Ústředním mottem tohoto období je "svět je pravdivý". Dítě se stává natolik zralým, aby si vytvářelo vlastní úsudek a rozvíjelo svobodné uvažování. Učitel se postupně stává partnerem, tolerantním a zkušenějším "přítelem".
Ve vyučování se rozšiřuje rozsah učební látky, důraz se klade na samostatné myšlení, exaktní pozorování, vyvozování zákonů, tvořivé řešení a zpracování témat. Namísto obrazu se klade důraz na logické myšlení a vývoj intelektu. Učitel nevnucuje názory, ale otvírá cestu a vytváří prostor pro samostatné zpracování toho, co svět nabízí

Převzato ze serveru www.hka.cz