Den ve WŠ začíná přivítáním s každým žákem. Učitel se pozdraví s dětmi podáním ruky, pro oba tak začíná den osobním kontaktem. Po společném přivítáním nového dne ( „ ranní verš“) začíná hlavní vyučování, které má tři části. Rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Rytmus a pohyb jako jedna z hlavních metod waldorfské pedagogiky má děti probudit, zaktivizovat a naladit k následujícímu vyučování. To začíná předměty, které zaměstnávají myšlení – matematika, mateřský jazyk – psaní, čtení, postupně ve vyšších třídách biologie, zeměpis, dějepis, chemie, fyzika...Vyučování probíhá ve dvouhodinových blocích – tzv. epochách, kdy se po tři až čtyři týdny učitel věnuje pouze jednomu hlavnímu předmětu. To umožňuje koncentrovat se do hloubky na probíranou látku a probrat větší uzavřené celky. Děti tak mají možnost lépe chápat souvislosti a cele se ponořit do probírané látky.

Jejich poznatky se pak ukládají do dlouhodobé paměti a ne pouze do krátkodobé, jak je tomu při střídavém vyučování různých předmětů. Vyučovací blok je zakončen uměleckým vyprávěním, neboť dítě v druhém sedmiletí žije ve světě myšlenkových obrazů. Slovo a prožitek jsou klíčovými pojmy, kterými dítě v tomto období uchopuje svět. Potřeba pohádkových, fantazijních a bájných obrazů je u dětí v tomto věku velmi silná. Abstraktní pojmy jsou pro ně ještě cizí, děti potřebují konkrétní obrazy, které rozvíjejí jejích fantazii, tvůrčí aktivitu a zintenzivňují jejich chuť k učení a chápání. Příběhy vyprávěné na závěr hlavního vyučování učitelem odpovídají duševnímu chápání dítěte v daném vývojovém období. Tak to jsou např. v 1.třídě pohádky, ve druhé bajky a legendy, ve třetí mýty o stvoření světa, germánská mytologie ve 4.třídě. Od pátého ročníku jsou vyprávěny historické události; od starověkých států přes Řecko, Řím, objevitelské plavby, vynálezy, velké revoluce. Umělecké vyprávění však prostupuje celým vyuč. procesem, pomocí obrazů se děti ve WŠ učí číst, psát a počítat. Z pohádek například vychází učitel při vyvozování písmen. Např. z obrazu statečného a moudrého krále se postupně abstrahuje písmeno K, které pak děti malují do svých epochových sešitů, modelují, vystřihují, ztvárňují tělem a pohybem. Stejně tak děti prožívají i kvalitu čísel, jejich praobraz hledají ve světě kolem ( jedna = Slunce, dvě = polarita den x noc, otec x matka, atd.).

Po hlavních předmětech následují předměty vyžadující pravidelné procvičování, jako jsou cizí jazyky, tělesná výchova, hudební výchova a předměty uměleckého a praktického rázu ( výtvarná výchova, ruční a dílenské práce). Ty se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách, v pozdějších ročnících k nim přibývají i procvičovací hodiny z Ma, ČJ a dalších epochových předmětů.